Cesta k prameni Bobravy

Každé setkání se zvířetem může být dar. Stačí se zastavit, otevřít srdce a naslouchat. ♡♡♡

Byl krásný, klidný den, nedávno jsme se vydali na výpravu k prameni řeky Bobravy. Les voněl vlhkou půdou a jemným nádechem jara a naše fenečka pobíhala s radostí mezi stromy a mezi námi.

Cesta byla poklidná, a přitom v sobě nesla něco zvláštního – tiché volání přírody, které nás vedlo dál, až na samý začátek vody.

Když jsme dorazili k prameni, čekalo nás překvapení. Na kameni přímo nad pramínkem seděla žába. Nehnula se, jen se na nás zvědavě dívala – a ne, jen jednou. Pořád pokukovala, klidně, vyčkávavě, jako by nás pozorovala a zvažovala, jestli s námi naváže rozhovor. 

A jak jsem se rozhlédla kolem, zjistila jsem, že není sama. Její partner na nás koukal také, ale víc ponořen do vody – tichý, přítomný, bdělý.

Něco v jejím pohledu mne zcela zastavilo. Sedla jsem si a ztichla. A právě v tom tichu se otevřel prostor... prostor, ve kterém už není třeba slov. Jen vnitřní naslouchání.

Žabí poselství

Když jsem se ladila na její přítomnost a na komunikaci, přišlo to jako vnitřní vjem, jako myšlenka, která nebyla moje – a přesto byla tak známá:

„Zastav se. Dýchej. Voda ví, kam má téct, aniž by spěchala. Ani ty nemusíš mít všechno hned. Důvěřuj cestě.“

Žába, která by v běžném dni mohla být jen drobným tvorem na okraji vnímání, se stala učitelkou. Její klid, nadhled a přijetí mne pozvaly ke zpomalení. K návratu do přítomného okamžiku.

Co nám žáby mohou připomenout

Ztišení: Ve světě plném hluku je vzácné a léčivé jen být. Žába u pramene mi ukázala, že právě v tichu často najdeme to nejdůležitější.

Transformace: Žáby procházejí obrovskou proměnou – z pulce v dospělou bytost. Připomínají nám, že proměna je přirozená a někdy i nutná.

Vztah k vodě: Voda čistí, nese, spojuje. Pramen je symbolem začátku – a možná i návratu k sobě.

Cesta k sobě skrze přírodu

Žába mi připomněla, že komunikace se zvířaty není jen o otázkách a odpovědích, ale především o bytí spolu. O naslouchání beze slov, o přijetí toho, co právě je. Každé zvíře – i to nejmenší – v sobě nese hlubokou moudrost. Stačí, když se otevřeme.

A tak jsme tam u pramene zůstali ještě chvíli. Můj svět se na chvíli zpomalil. Dýchali jsme společně. A odcházela jsem tak nějak jiná, jemně proměněná.

„Každé setkání se zvířetem může být dar. Stačí se zastavit, otevřít srdce a naslouchat.“

Už jste někdy zažili, že se na vás zvíře dívalo, jako by vám chtělo něco říct?

Zkus se dnes na chvíli zastavit a otevřít se tomu tichému hlasu přírody. Možná uslyšíš víc, než čekáš...♡