Když tě v lese osloví divočina

Možná se nebojíme zvířat, ale toho, co v nás samých odkrývají.

Když v lese potkám strach: Můj vztah k praseti divokému

Venčení mojí fenečky je pro mě obvykle chvílí klidu, spojování s přírodou a uvolnění. V poslední době se ale tyto procházky začaly měnit. Zatímco fenečka si radostně běhá mezi stromy, já sleduji zem. Rozrytá hlína, hluboké stopy... všude. Znám je. Jsou to stopy divokých prasat.

A do mého vnitřního prostoru se vkradl strach. Co kdyby se najednou objevila? Co kdyby na mě zaútočila, protože jsem jim vlezla do obýváku? Co kdyby zašustila v těch křovích nedaleko?

Zprvu jsem se snažila tento strach potlačit, přesvědčovat se, že je to zbytečné, ale pak jsem si uvědomila, že strach má také svůj hlas. Je tu, aby mě upozornil. Není nepřítelem, je průvodcem. A tak jsem se rozhodla ho poslechnout a podívat se na něj hlouběji. Co mi vlastně chce ukázat?

Strach jako brána k hlubšímu porozumění

Když cítíme strach, je snadné se uzavřít. Ale pokud se rozhodneme ho vyslechnout, může nám ukázat cestu. V mém případě to byla cesta ke zcela novému vědomí o tom, jak vůbec v nás zvířata vyvolávají emoce, jak moc s námi rezonují a jak hluboko může sahat náš vztah s nimi.

Divoké prase není v tomto příběhu jen zástupcem nebezpečí. Je to bytost, která má svůj život, svůj rytmus, je v něm neuvěřitelná síla, odvaha a rozhodnost. Když jsem se na něj zaměřila jako na živou bytost, něco se ve mně uvolnilo. Místo vnitřního boje začalo vznikat uvolnění.

Komunikace se strachem a se zvířetem

Začala jsem vysílat otázky směrem praseti, které jsem dostala na obrázku darem. "Jsem tu s úctou i s respektem. Nechci ti ublížit, vím, že tento les je tvůj domov. Přeji ti klid a bezpečí."

A v tom se mi vnitřně vrátilo poselství:

„Chovej se tiše a nech nám prostor. Naše síla a odvaha a také pevnost ve svých rozhodnutích. Ničeho se nebojíme a držíme pospolu. Život v lese není nebezpečný, je tu zcela bezpečno. Tvé strachy pramení z nerozhodnosti a pocitu nebezpečí. Přestaň být ve střehu a buď v důvěře a klidu. Stůj si za sebou a buď ve své síle.“

Bylo to zvláštní. Neviděla jsem žádné prase, ale cítila jsem, jak se můj strach proměnil. Ubylo v něm paniky, přibylo klidu. Začala jsem víc důvěřovat sobě, přírodě a i tomu, že pokud se, kdy setkáme, budu vědět, jak zareagovat.

Tipy pro vědomou práci se strachem ze zvířat:

1. Naslouchej svému strachu, ale nečiň ho jako nepřítele. Mluv s ním, zeptej se, co tě chce naučit.
2. Vnímej zvíře jako živou bytost, ne jako hrozbu. Má svůj svět, své důvody, své instinkty.
3. Navazuj komunikaci skrze srdce. Otevři své srdce a dýchej jím, energii zvířata vnímají více, než my.
4. Pracuj s dechem. Kdykoli pocítíš strach, zpomal dech, prodlužuj výdech a vrať se do přítomného okamžiku.
5. Věř ve svou intuici. V lese nejsi sama, ale součást většího celku.

Každý strach je voláním k hlubšímu kontaktu se sebou

Strach z prasete divokého mne přivedl k větší důvěře. Nejen v to, že příroda není proti mně, ale že se mohu učit víc důvěřovat sama sobě. Zvířata nám nepřicházejí do cesty náhodou. I když je nepotkáme fyzicky, jejich energie nás může oslovit. A pokud se rozhodneme naslouchat, mohou nám ukázat cestu nejen ven z lesa, ale i dovnitř k sobě.

A co vy? Potkali jste někdy zvíře, které ve vás vyvolalo strach? Co vám ten pocit přišel ukázat?