Setkání se strakapoudem velkým

Jak jeden polední náraz změnil můj pohled na život…. ☺

Tak si tady umývám nádobí, když najednou obrovská rána do našeho okna… Jdu se podívat, co to bylo a s obavami zjišťuji, že do okna „narazil“ ptáček. Když jsem vyšla ven, trochu s obavou, viděla jsem krásného černobílého tvora s červenou skvrnou na břiše.

Strakapoud velký. Jak jsem na něj tak koukala, přivíral očka a měl skloněnou hlavičku, asi byl v šoku. Říkala jsem si, jestli si nezlomil vaz, ale stále tak nějak pomrkával a tak jsem nakročila k němu, nehýbal se jen mrkal těma očima, říkala jsem si, že když uvidí, že se přibližuji, tak odletí a tím si ověřím, že je v pořádku, ale nic.

Začala jsem intenzivně vyhledávat záchranné stanice, ale na uvedeném telefonním čísle bylo stále obsazeno, v hlavě mi valilo, ale přece musím rychle něco dělat, nebo zemře, rojily se mi katastrofické scénáře. Minuty trvaly jako hodiny, najednou začal hýbat i hlavičkou a stále pomrkával, tak jsem si říkala, třeba se za chvilku otřepe a odletí, třeba je to jen šok. Klidně si mě tak pozoroval – tak odevzdaně. 

Kdo je tenhle malý návštěvník?

Nejsem žádný odborník na ptáky, ale měla jsem podezření, že tenhle nečekaný návštěvník nebude jen tak obyčejný, protože nic není náhoda. Když jsem si ho prohlížela, jeho zbarvení a vznešený výraz mě fascinovaly. Vzala jsem do ruky telefon a začala hledat informace.

Bylo to poprvé, kdy jsem se seznámila s tímto druhem – strakapoudem velkým osobně a takto zblízka. Dozvěděla jsem se, že je známý svým charakteristickým klepáním na stromy, což dělá, aby si našel potravu, ale i proto, aby si vyznačil své teritorium. Tenhle malý klepáč bohužel narazil do našeho okna.

Jak mu teď pomoci?

Strakapoud stále pomrkával očima se skloněnou hlavičkou, a já cítila, jak mi ubíhá čas. Co teď? Měla jsem v hlavě tisíce otázek, přece musím rychle něco dělat, nebo zemře, rojily se mi katastrofické scénáře a hledala na ně odpovědi a intenzivně vyhledávala záchranné stanice, ale na uvedeném telefonním čísle bylo stále obsazeno.

Podle všech informací, které jsem vyhledala byl jen v šoku – běžný důsledek nárazu do skla. 

Čekání bylo dlouhé a nervózní, minuty trvaly jako hodiny. Co když ho nebudu moct zachránit? Co když má nějaké vnitřní zranění? Co zkusit komunikaci se zvířaty? A je to vůbec vhodné v této situaci? Neustále jsem ho kontrolovala, jestli je v pořádku, najednou začal hýbat i hlavičkou a stále pomrkával, tak jsem si říkala, třeba se za chvilku otřepe z toho šoku a odletí.

Klidně si mě tak pozoroval – tak odevzdaně. Šel z něj takový klid a odevzdanost, že je i s touto situací v pohodě. Zatímco jsem čekala, a stále zkoušela volat na uvedené číslo, napadlo mě zkusit vyhledat něco víc o tom, co symbolizuje strakapoud. Zdálo se, že je mi poslán jako nějaký zvláštní posel.

Symbolika strakapouda: Co mi přišel říct?

Když jsem si pročítala různé články o symbolice zvířat, narazila jsem na fascinující informace o strakapoudu. Ve starodávných kulturách je tento pták považován za symbol odolnosti a neúnavné snahy. Klepe na stromy, protože ví, že to, co hledá, je hluboko pod povrchem.

Strakapoud mě prý měl naučit vytrvalosti, pozornosti k životu a schopnosti dívat se pod povrch věcí. Symbolizuje také práci na nás samotných, na svém nitru, práce se stíny a jejich přijetí jako součást celku… je to pták doktor – prací na sobě se zcela uzdravíme. JSOU TO ÚŽASŇÁCI.

Najednou zvedl hlavičku, a tak nějak si mě prohlížel a slyším „Nic není tak, jak se na první pohled zdá!“ V tu chvíli mi došlo, že jsem nechtěně narazila na lekci, kterou jsem potřebovala. Kolikrát jsem se snažila dosáhnout něčeho důležitého, ale vzdala to, když to bylo příliš obtížné?

Strakapoud mi ukázal, že někdy je třeba jen nepřestávat klepat, i když se zdá, že nic nedosáhneme. A také, že moje „katastrofická“ mysl není to, jak to ve skutečnosti je. 

Pomrkával a odletěl

Začal čím dál intenzivněji hýbat hlavičkou a víc a víc na mě koukat a pomrkávat. Pak se rozhlížel na všechny strany. Začala jsem cítit silnou úlevu, že už je vše na dobré cestě. 

A pak se to stalo. Strakapoud roztáhl křídla, párkrát zamával a vznesl se. Chvíli kroužil kolem okna, a když mi naposledy zamával černobílými křídly, odletěl mezi stromy.

Dívala jsem se za ním a uvědomila si, že tahle malá nehoda pro mě nebyla jen obyčejným incidentem. Byla to připomínka, že každý malý okamžik v životě má svůj význam a poselství. A také to, že tímto se komunikace také může dít.

Poselství na závěr

Od té doby mi strakapoud připomíná, že každý náraz, každá překážka, kterou v životě potkám, může být příležitostí zastavit se a zamyslet se nad tím, co mi chce život říct. Někdy stačí jen chvíli počkat, nepanikařit a hledat řešení – odpověď se nakonec objeví sama.

Můj malý polední návštěvník mi ten den přinesl více než jen drobnou starost. Připomněl mi, že i zvířata, která kolem nás žijí, mohou být nositeli malých poselství, která čekají, až je objevíme. Takže až příště uslyšíte „ťuknutí“ na okno, zkuste se na chvíli zastavit a zamyslet, co vám ten drobný klepáč přišel říct.