Strážci Bytí

Zvířata nám mohou pomoci znovu se spojit s přítomným bytím. ♡♡♡

Nedávno jsem shlédla inspirativní video od Eckharta Tolleho o spojení se zvířaty. Tady v Česku jsou nejvíce „populární“ zvířata jako pes, kočka nebo kůň. Tento článek se tedy zaměřuje na psy - ale vztahuje se ke všem zvířatům, která s námi sdílejí život na této planetě.

Pes jako strážce Bytí

Odkazuje na schopnost psů (a dalších zvířat) propojit nás s přítomným okamžikem. Tito „strážci“ nehodnotí, neplánují ani se nezabývají minulostí či budoucností.

Psi ztělesňují bezpodmínečnou lásku, klid a radost ze života, čímž nás učí odpoutat se od přebytečných myšlenek a zaměřit se na jednoduchost a autentické Bytí. Jejich přítomnost nám připomíná, jak být více v souladu s přírodou a svou vlastní duchovní podstatou.

Také zmiňuje větu „Na tomto světě jsou miliony lidí, pro které jedinou bytostí, k níž dokáží pociťovat lásku, je jejich pes,“ je o vztahu mezi lidmi a jejich zvířecími společníky. Zdůrazňuje, že psi mohou být pro mnohé lidi jediným zdrojem lásky, přijetí a neodsuzující přítomnosti. Uvidět lásku v něm, je mnohem jednodušší, než uvidět lásku v lidech.

Psi nehodnotí ani nesoudí – jejich láska je bezpodmínečná, a tím se stávají důležitými průvodci pro lidi, kteří mohou mít potíže s navazováním vztahů s ostatními lidmi.

Odchod zvířat a vědomí, které zůstává

Láska, kterou cítíme ke zvířeti, není vázaná na jeho tělo. Je to spojení s jeho vědomím – s něčím, co nemá formu, a přesto hluboce cítíme, že to je. Když se díváme psovi do očí, často zažíváme vnitřní odezvu, tichý dotek lásky. Je to setkání se samotným Bytím.

Zvířata nemají mysl, která by stavěla překážky. Proto je pro nás často snazší cítit lásku právě k nim – nic nestojí v cestě. Pes nám skrze svůj pohled zprostředkovává přímé spojení se Zdrojem.

Když zvíře odejde, cítíme bolest. Ale to, co jsme milovali nejvíc, neodchází. Vědomí je nezničitelné. Jeho esence zůstává, stejně jako láska, kterou jsme sdíleli.

Prázdné místo tu zůstalo po těle, formě, jež se rozplynula, ale co je tím, co dává celé tapiserii život? Čím to ožívá?  Je to světlo, které září skrze všechny formy. ŽIVOST je dána všem formám světlem, které jimi proniká. Každá forma života, brání jednotnému světlu, ale dává mu tím osobitost a část světla stále prosvítá skrz.

Síla spojení, které nekončí

Zvířata jsou naši spojenci. Nejen v každodenním životě, ale i v našem vnitřním růstu. Jsou zrcadlem, laskavým průvodcem i poslem hluboké moudrosti. Skrze jejich oči se díváme na svět bez hodnocení. Skrze jejich přítomnost znovu objevujeme sebe.

Když nás pes (nebo jiné zvíře) miluje, dává nám klíč. Klíč ke spojení se srdcem, k otevření důvěry, k návratu k tomu, co je opravdové. A když odejde, učí nás propouštět, a přesto dál milovat. Ne podle formy, ale podle esence.

Proto zůstávají strážci Bytí. Protože nám ukazují, jak být. Tady. Teď. A stále.

 „To, co milujeme, nikdy skutečně neumírá. Jen se promění ve světlo, které nás vede.“ ♡♡♡

Napsala jsem o tom také článek, kde jsem se "vypsala" ze svého srdce, ke své zemřelé fence. Můžete si jej přečíst tady. ♡